Asi všichni tušíte, co takovej průměrnej vejlet do zahraničí obnáší. Nejdřív vymyslíte, kam byste se rádi vydali. Pokud cestu plánujete ve více lidech, nevyhnete se v této fází smlouvání, škemrání a citovému vydírání, abyste svůj názor prosadili. Když je cíl cesty jasný (a dost odlišný od vašeho původního návrhu), zbývá už jen nasyslit dostatek peněz, vyžebrat na šéfovi týden volna, sbalit se, nakoupit zásobu paštik – a hurá na Makarskou.

Co když ale chcete jet na kole do Íránu?

Dobrá zpráva je, že vám odpadne smlouvání, škemrání a citové vydírání. Není totiž moc lidí, kteří by byli do podobné výpravy celí diví. Místo toho však musíte vysvětlit rodině a kamarádům, proč zrovna do Íránu a proč zrovna na kole. To vás stojí dost času a energie, protože mají spoustu doplňujících otázek a poznámek typu „ty seš magor“ a „jeď radši na Makarskou“.

A protože platí „Bez peněz do Íránu nelez“ a „Nejen vesmírnou pránou živ je člověk“, musíte si vytvořit dostatečně tlustej finanční polštář. Přece jen se budete více než tři měsíce potýkat s hladem, žízní a chutí na zmrzlinu. Něco padne na ubytování, něco na bakšiše a něco na údržbu kola, které se sem tam pochroumá. A ty paštiky taky nejsou zadarmo.

Takže rozbijete prasátko, zrušíte stavební spoření a uprosíte vaši rodinu, přátele a místní firmy, aby vám pomohli váš finanční polštář drobet přifouknout. A pak vás napadne založit si stránky Kolodruh.cz a transparentní účet pro všechny, kteří by chtěli vaši bláznivou cestu podpořit. A občas si na blogu přečKudíst, co se vám zrovna přihodilo.

Pak už jen připravíte šéfa na vaši delší absenci v práci (souhlasí, až když mu slíbíte, že mu z Íránu dovezete magnetky na lednici), zaskočíte si na ambasádu pro víza a necháte se pojistit proti všemu možnému – od krádeže kola přes trauma způsobené splašeným dobytkem až po nejrůznější držkopády.

Jo, málem bych zapomněl… Taky se sem tam projedete na kole. To abyste to neotočili nazpět hned za první zatáčkou 😊